Ženy a stereotypy

Stereotypy o ženách, tak to je něco, co nás provází snad celý život. Určitě každá z nás dám o nějaké stereotypu slyšela, ne –li byla jeho součástí. Už jako malé holky slyšíme, co bychom měly dělat a jak bychom se měly chovat. Holky jsou přece klidné, hodné, slušné, upravené. Ale kdo vlastně rozhodl, že to tak má být? Tak to nevím. Předpokládám, že muži. Jak rosteme, přidávají se další a další očekávání. Jako ženy máme být něžné, pečující, a hlavně poslušné. Když jsme moc hlasité nebo se nenecháme odradit, tak jsme najednou „hysterky“. Ale co je na tom špatného, když si jdeme za svým?

Každá z nás je jiná, a přesně to je na nás krásné ne? Často slyším, že bychom měly zvládat všechno. Práci, domácnost, děti, vztahy a do toho ještě u toho vypadat perfektně. Ale kde je čas na nás samotné? Pravda je, že nemůžeme být všude stoprocentně perfektní, a to je podle mě v pořádku. Nemusíme se pořád snažit odpovídat představám někoho jiného. A co stereotypy v práci? Ženy jsou prý emotivní a nehodí se na vedoucí pozice. Kdo tohle vůbec vymyslel? Není však důvod se čertit, vidíme totiž v dnešní době, že ve vedoucích pozicích je spoustu žen a jde jim to skvěle.

Podle mě právě naše emoce, empatie a schopnost naslouchat dělají z mnoha žen skvělé lídry. Každý má něco, v čem je dobrý, a není třeba to omezovat jen proto, že jsme ženy. Nezáleží, jaké máte pohlaví, ale jaké máte vlastnosti, schopnosti, dovednosti apod. To z vás dělá skvělé lídry. Osobně si myslím, že nejdůležitější je najít svou vlastní cestu. Být taková, jaká opravdu jsme, a nenechat se omezovat tím, co si kdo myslí, že bychom měly dělat nebo jak bychom měly vypadat. Protože každá z nás je jedinečná a stojí za to být sama sebou. Podle mě jsou stereotypy zastaralé a je opravdu velká škoda, že se jich pořád mnozí jedinci a většinou jsou to bohužel muži, takto drží.