Kéž by bylo vše dokonalé

Takový politik má skutečně krušný život. Jistě, třeba jako ministr vlády si vydělává docela velké peníze, ale je otázkou, nakolik je možné mu to závidět. Protože kolik se u nás za jeden lidský život vystřídá ministrů? Daleko méně, než kolik má naše země obyvatel. Takže se určitě na všechny nedostane. A kdo chce mít naději na to, že podobného docela lukrativního postu dosáhne, musí být před tím krajský, před tím okresní a před tím obecní politik. A za působení na těchto nižších stupních politické hierarchie se žádné velké peníze nedávají.

A i když se někdo takovým ministrem stane, kolik peněz si vydělá? Nemá jistotu, že bude mít tuto práci déle než jedno funkční období, a to se někdy odvolávají takoví politici i předčasně. Takže aby se takový politik snažil s vědomím toho, že z toho nakonec nebude mít nic nebo skoro nic.

A aby byl takový politik opravdu snaživý, pracovitý, zodpovědný, čestný a zákona dbalý. Protože jen takový se může dostat až tam nahoru. A samozřejmě musí být dotyčný i odborně na výši, musí svému oboru rozumět, aby ho mohl dobře řídit, a musí mít samozřejmě i vůdčí a organizační schopnosti.

Čím výše se takový politik dostane, tím více je také v pokušení, tím častěji a ve větším měřítku naráží na pokusy o korupci. A té musí samozřejmě stoprocentně odolávat.

A také musí takový vysoko postavený politik umět jednat s lidmi, musí mít skvělé přesvědčovací schopnosti, aby se svým voličům i líbil.

A proto není divu, že se ministrem nestane jen tak někdo. A premiérem už teprve ne, protože ten musí být ten nejlepší ze všech ministrů jeho vlády. A pan prezident je kapitola sama pro sebe, ten musí být naprosto nejdokonalejší, protože je takový post v celé zemi jen jeden jediný. A konkurence je tu tedy ohromná.

Prostě je vysoká politika určená jenom pro ty nejlepší z nejlepších, pro ty, kdo nám nedělají ostudu, ale naopak dělají vše pro blaho svého národa.

Ale marně uvažuji, kde se stala chyba. Že je všechno tak nějak docela jinak.